Tisk
Deutsche Fassung
English version
EGON SCHIELE ART CENTRUM ČESKÝ KRUMLOV
Široká 71, 381 01 Český Krumlov  |  tel: +420 380 704 011  |  fax: +420 380 711 191
otevřeno denně 1000 - 1800  | Vstupné
Kontakt: office@schieleartcentrum.cz

EGON SCHIELE - DOKUMENTACE

Rodina - Dětství
1890 - 1905

Egon Schiele, Rodina - Dětství

Egon Schiele se narodil 12. června 1890 v Tullnu (nedaleko Vídně). Rodina bydlí v tullnské nádražní budově, Egon vyrůstá se svými sestrami Melanií a Gertrudou, nejstarší sestra Elvíra zemřela již jako desetiletá v roce 1893.

Otec, narozený ve Vídni, je přednostou stanice c. k. státní dráhy, dědeček náležel k pionýrům železničních staveb a podílel se na výstavbě České západní dráhy Praha - Cheb. Matka (roz. Soukupová) se narodila roku 1861 v Krumlově, pocházela z jihočeské selské a řemeslnické rodiny.

Od časného dětství Egon kreslí a maluje s nadšením. Navštěvuje základní školu v Tullnu, reálné gymnázium v Kremsu a gymnázium v Klosterneuburgu.

1905 umírá Schieleho otec. Strýc Leopold Czihaczek (původem z Moravy) přebírá nad mladíkem poručnictví: inženýr a vrchní inspektor c. k. státní dráhy usiluje, zcela podle představ otce, aby Egon studoval na Vysoké škole technické. Někteří Schieleho učitelé se však zasazují o uměleckou dráhu mladíka. Svoje první obrazy maluje Schiele již roku 1905 v Klosterneuburgu.




Studium - Vídeňská akademie
1906 - 1910

Egon Schiele, Studium - Vídeňská akademieEgon Schiele, Studium - Vídeňská akademie

Roku 1906 obstál Schiele při přijímací zkoušce na Akademii výtvarných umění ve Vídni a nastoupil do všeobecné malířské třídy profesora Christiana Griepenkerla, konzervativního akademického malíře přelomu století. Konflikty mezi reakcionářským učitelem a rebelantským žákem se do té míry stupňovaly, že Schiele společně s některými stejně smýšlejícími kolegy opustil v dubnu 1909 Akademii a založil skupinu nového umění "Neukunstgruppe". Na Schieleho byl upozorněn umělecký kritik vídeňských Dělnických novin Arthur Rössler, který se v následujících letech stal jeho nejdůležitějším podporovatelem.

Roku 1907, během svého studia, poznal Schiele Gustava Klimta, oslavovaného mistra vídeňské secese. Sedmnáctiletý Schiele spatřoval v tehdy pětačtyřicetiletém Klimtovi svého duchovního otce. Zpočátku ještě pod Klimtovým vlivem, začíná se Schiele již koncem roku 1909 osvobozovat a rozvíjet svůj zcela ojedinělý umělecký rukopis.

Schiele se poprvé účastní veřejné výstavy roku 1909 v klášteře v Klosterneuburgu. Ve stejném roce vystavuje na mezinárodní přehlídce umění ve Vídni. Dostává se mj. do kontaktu se sběrateli, nakladateli a také s architekty Otto Wagnerem a Josefem Hoffmannem; posledně jmenovaný vedl vídeňskou uměleckou dílnu Wiener Werkstätte (roku 1903 založené společenství pro podporu umění a řemesel), pro kterou byl Schiele v letech 1909/10 občas činný. Nejvýznamnější Schieleho zakázkou pro tuto vídeňskou dílnu byl portrét "Poldi Lodzinsky", původně plánovaný jako vitráž v okně paláce Stocklet v Bruselu; v této podobě však nebyl nikdy realizován.

Následovaly četné výstavy v rakouských a německých galeriích. Kritikové reagovali rozdílně. Mnozí rozpoznali genialitu, většina ale jeho práce kritizovala, někdo je dokonce označil za "výstřelky chorého mozku".




Krumlov
1910 - 1911

Český Krumlov a Egon Schiele

Schieleho touha po šumavské přírodě a po Krumlovu, matčině rodišti, rostla. Svůj první obraz na tamější motiv - "Budějovická brána v Krumlově" - namaloval již v roce 1906 a až do konce svého života byl městem a jeho tématy ovlivňován.

12. května 1910 přijel Schiele se svými přáteli, malíři, Antonem Peschkou a Erwinem Osenem do Krumlova a pojal rozhodnutí trvale se zde usadit.

O rok později, v květnu 1911, nachází Schiele v Krumlově malý zahradní domek u Vltavy a stěhuje se sem se svojí životní družkou Wally Neužilovou, kterou poznal jako model Gustava Klimta. Vznikají městské i fantazijní krajiny, osamělá, oduševnělá zákoutí domů, které portrétoval právě tak pronikavě, jako své živé modely.

Život v Krumlově probíhá určitý čas pokojně. Schiele navštěvuje svoji oblíbenou kavárnu Fink (na rohu Latránu a Pivovarské ulice) a město dává k dispozici svůj nějvětší sál pro velkoformátové malby. Často jsou na návštěvě v zahradním domku děti z okolí, stejně jako jeho excentrický přítel, malíř a mim Erwin Osen.

Venkovská idyla dlouho nevydržela: konzervativním občanům města se nelíbí Schieleho volný způsob života a především skutečnost, že kreslí akty dospívajících dívek. Počáteční přátelství se mění v otevřenou nevraživost - Schiele je nucen k 6. srpnu město opustit. Vracívá se ovšem zpět, pobývá potom především v hostincích "U města Vídně" a "U zlatého anděla". Atmosféra města prostupuje jeho dílo - obrazy s názvy jako "Mrtvé město" nebo "Žluté město" vypovídají o jeho okouzlení. V roce 1917 vzniká jedna z posledních známých krumlovských kreseb "Staré štítové domy".




Aféra v Neulengbachu
1912

Egon Schiele, Aféra v Neulengbachu

Po odjezdu z Krumlova se Schiele usadil s Wally Neužilovou v Neulengbachu nedaleko Vídně. Užívají si venkovského prostředí a profitují z blízkosti k uměleckému životu hlavního města, ke sběratelům a kupcům.

Schiele představoval své práce na četných výstavách, mj. v budapešťském Domě umělců (se skupinou "Neukunstgruppe"), u Goltze v Mnichově (se skupinou "Blaue Reiter"), v muzeu Folkwang v Hagenu, ve Vídni se skupinou "Hagenbund", a na výstavě spolku "Sonderbund" v Kolíně. Roku 1911 se stal členem mnichovské umělecké skupiny "Sema", ke které patřili i Klee a Kubin.

Následoval výrazný zlom, když byl Schiele 13. dubna 1912 předvolán k Okresnímu soudu v Neulengbachu a kvůli údajnému únosu a svedení nezletilé byl vzat do vyšetřovací vazby. Předtím byly v jeho domě zabaveny tzv. nemravné malby. Ke konci dubna byl umělec předveden ke Krajskému soudu v St. Pölten a nakonec
7. května odsouzen ke třem (v té chvíli již odpykaným) dnům vězení za "přestupek proti veřejné mravnosti". Závažná obvinění se ukázala neopodstatněná, na akty visící v jeho ateliéru však bylo pohlíženo s pohoršením a byly pro jeho odsouzení postačující. Na konci jednání byl v soudní síni údajně obřadně spálen obraz dívčího aktu.

Přesto, že se více či méně jednalo o provinční frašku, znamenaly tyto události pro Schieleho těžký šok. Během dvacetičtyřdenního věznění vzniklo třináct působivých kreseb.




Vídeň
1912 - 1914

Egon Schiele, Vídeň 1912 - 1914Egon Schiele, Vídeň 1912 - 1914

Po událostech v Neulengbachu podnikal Schiele cesty do Korutan a Terstu. Vracel se do Vídně a v mezidobí bydlel u své matky. V listopadu nalezl vyhovující ateliérový byt v ulici Hietzingerstrasse 101, kde bude pracovat až do své smrti.

Schieleho vážnost rostla nepřetržitě především mimo Rakousko. V letech 1913 a 1914 se zúčastnil výstav v Budapešti, Kolíně, Drážďanech, Mnichově, Berlíně, Düsseldorfu, Bruselu, Paříži a Římě. Poprvé je také zastoupen ve vídeňské Secesi, známém výstavním domě rakouské avantgardy. Koncem roku 1914 vystavuje ve vídeňské galerii Arnot.

V letech 1913 až 1916 zveřejňuje Schiele kresby a básně v berlínském týdeníku pro politiku, literaturu a umění "Die Aktion". Roku 1916 se objevuje zvláštní číslo nazvané "Sešit Egona Schieleho" s dřevořezbami a kresbami umělce.

Poté, co mnichovská umělecká jednota "Sema" uveřejnila v roce 1912 v jednom ze svých souborů Schieleho první litografii "Mužský akt" (autoportrét), doporučil mu Rössler, v naději na lepší prodejnost grafických listů, vyučit se u malíře a grafika Roberta Philippiho technikám leptání a dřevořezby. V létě roku 1914 se Schiele po krátký čas těmito technikami zaměstnával, vnímal je ale ve srovnání s malováním jako zdlouhavé; zůstalo u několika málo grafických prací.

Roku 1914 vzniká série svérázných fotografických portrétů, kde je Schiele zachycen ve stylizovaných pózách. Tyto fotografie byly pořízeny fotografem Antonem Josefem Trčkou podle Schieleho představ.




Sňatek a vojna
1914 - 1918

Egon Schiele, Sňatek a vojna

V roce 1914 vzniká přátelství se sestrami Adélou a Edithou Harmsovými, které bydlely naproti Schieleho ateliéru. Schiele se vážně uchází o Edithu, ta je o tři roky mladší než on a má za sebou přísné klášterní vzdělání. Schiele se rozešel s Wally, která se poté dobrovolně hlásí k válečné službě jako sestra červeného kříže a umírá v roce 1917 na spálu.

Po vypuknutí války roku 1914 byl Schiele dvakrát odmítnut, ale při třetím odvodu roku 1915 byl uznán schopným služby. Čtyři dny před svým nástupem,
17. června, se oženil s Edithou Harmsovou.
21. června nastupuje vojenskou službu v Praze, doprovázen Edithou, která se ubytovala v secesním hotelu Paříž. Editha jej následovala též do Jindřichova Hradce, kde prodělal Schiele svůj základní výcvik. Potom byl nasazen v blízkosti Vídně jako voják strážní služby a měl povoleno trávit volný čas ve Vídni v ateliérovém bytě. Od května roku 1916 byl činný jako písař v důstojnickém zajateckém táboře Mühling v Dolních Rakousích a maloval tam internované ruské důstojníky. Roku 1917 následuje přeložení k "c.k. armádnímu velkoobchodu pro důstojníky z povolání" ve Vídni s pověřením zachytit v kresbách veškeré služebny monarchie pro slavnostní spis. Když byl konečně roku 1918 přeložen k vojenskému muzeu, mohl se větší měrou věnovat své umělecké činnosti.

Na přímluvu těch, kteří uznávali jeho talent, byl Schiele uvolněn ze služby u zbraně a své válečné povinnosti vykonával v administrativních službách. Tak mu bylo umožněno vytvořit ve válečných letech velký počet prací, mj. několik významných olejomaleb. Jeho zvláštní postavení mu též umožňovalo nadále vystavovat v Rakousku, Německu a Skandinávii.




Poslední rok
1918

6. února 1918 umírá Gustav Klimt a Egon Schiele jej maluje na smrtelné posteli. V březnu má být otevřena 49. výstava Vídeňské secese, jejímž prezidentem Klimt byl. Schiele se ujímá organizace této skupinové výstavy a zároveň navrhuje plakát "Společnost u stolu" - Schiele sedí v čele stolu obklopen přáteli malíři. V hlavním sále Secese vystavil 19 olejomaleb a 29 kreseb, zčásti akvarelovaných. Výstava byla pro něj obrovským úspěchem; velká část prací byla prodána a navíc obdržel Schiele zakázky k portrétování řady známých osobností, takže si mohl pronajmout k práci na velkých formátech druhý ateliér ve Wattmannově ulici.

Vrchol byl vystřídán katastrofou. Přestože se Egon a Editha pokusili žít v izolaci a uniknout tak před nákazou ve Vídni panující "španělské chřipky", která si na celém světě vyžádala miliony obětí, Schieleho těhotná žena onemocněla a umírá 28. října 1918. Egon Schiele zemřel o tři dny později - 31.října - ve věku 28 let. Schieleho dílo obsahuje 330 olejomaleb a více než 3000 prací na papíře.




Anton Peschka (1885 - 1940)
a Anton Peschka jun.

Anton Peschka (1885 - 1940) a Anton Peschka jun.

Egon Schiele stejně jako jeho nejlepší přítel, kolega malíř Anton Peschka, kterého poznal roku 1906 na Akademii výtvarných umění, sdíleli ve svém vzdělávání stejné bolesti - konzervativní myšlení jejich profesora Christiana Griepenkerla. Společný nesouhlas vedl k formování opozice a vyústil roku 1909 u podobně smýšlejících kolegů k vystoupení z Akademie a k vytvoření umělecké skupiny "Neukunstgruppe". Toto společenství umělců jim mělo zajistit svobodu tvorby bez akademických doktrín. Společné cesty, jako ta do Krumlova, vzájemná výměna zážitků a zkušeností v rozhovorech a dopisech byla podstatnou součástí jejich přátelství.

Mnoho Peschkových raných prací dosáhlo skrze Schieleho silného výrazu. V letech 1912 až 1913 pracoval Peschka v ateliéru jevištního malíře Antona Brioschiho. Roku 1914 se oženil se Schieleho sestrou Gerti. V letech 1922 až 1938 je Peschka členem spolku "Hagenbund" a později se připojuje k salzburgské umělecké jednotě "Wassermann". Jeho syn Anton Peschka jun. šel ve stopách svého otce a stal se malířem, své vzdělání získal také na Akademii ve Vídni.

Vytištěno z webové prezentace Egon Schiele Art Centra Český Krumlov
URL stránky: www.schieleartcentrum.cz/cs/egon-schiele-dokumentace/43/














^nahoru